Lež je vždy považována za něco odsouzeníhodného. Vždyť přece, „kdo lže, ten krade“, a tak každého lháře je třeba rozhodně odsuzovat. Jistě ano, pokud někdo lže vědomě s cílem učinit se zajímavějším nebo dokonce druhému ublížit. Něco jiného však je, pokud se uchylujeme ke lži milosrdné, která má druhého ochránit před bolestivou pravdou. Spekulovat by se dalo také o tom, zda přetvářka a předstírání jsou lží nebo pouze nezbytností. Ale jak se postavit k dětské lži, která je poměrně častá?
Nevinná lež malých dětí
Nejmenší děti do sedmi let věku mají velmi rozvinutou fantazii, a tak věří i tomu, co není skutečné. Nedokáží totiž mezi skutečností a pouhou fikcí rozlišovat. Nezapomínejte na to, že když před nimi Vy sami budete lhát, budou Vám i tak bezmezně věřit a Vaši lež prohlašovat za pravdu. Jejich lež je naprostonevinná, protože není úmyslná a vědomá.
Už ve školce se můžeme setkat se lží, která má upoutat pozornost ostatních. A tak si dítě vymýšlí, jen aby se stalo hrdinou. Třeba že včera sedělo na lvu nebo že jeho tatínek je loupežník. Svoje přání a fantazie prohlašuje za pravdu.
Trest se míjí účinkem
I když před Vámi stojí malé dítě, o kterém víte, že Vám lže, neměli byste ho kárat ani trestat. Dítě je totiž přesvědčeno, že říká pravdu a tím, že jeho tvrzení znevažujete, bere to tak, že mu ubližujete. Potom Vám přestane důvěřovat a bude ještě více lhát. Fantazie a sny mu určitě nemůžou škodit, spíše v nich v každodenním životě nachází úlevu.
Dětskou lež snadno odhalíme
Zatímco dospělí dokáží být skvělí lháři, na dětech většinou dobře poznáme, že nám lžou vědomě. Zakrývají si při lži ústa rukama, dívají se do země, různě se ošívají apod. Když lže starší dítě, bývá to často proto, že se bojí Vašeho trestu. Pozor na předstírání nemoci kvůli snaze vyhnout se docházce do školy. Může za tím být strach ze selhání, z učitele a v nejhorším případě šikana.