Představte si, že přijdete do perfektně zařízeného bytu, kde mají vše dokonale sladěné. Zavítáte přímo do obývacího pokoje. Jste spíše naladěni na starožitnosti? Tak se rozhlédněte.
o Stůl a židle z počátku dvacátého století.
o V rohu pianino od Enrica Bremitze, které je pochopitelně v historizujícím stylu, aby dobře ladilo nejen svými hudebními tóny.
Nebo raději klasiku a zvolíme styl Biedermeier? Je to vlastně úplně jedno, protože jedna důležitá součást pokoje nám tu stále chybí. Je to obraz. Ať už si zařídíte byt v jakémkoliv stylu, vždy na vás budou stěny volat, proč jim nedáte nějaký obraz. Každý bytový architekt vám vždy potvrdí, že je určitě nejlepším postupem nejprve zařídit místnost vším potřebným a až nakonec se rozhodnout pro zaplnění prázdných míst na stěnách.
Naše zeď – naše rozhodnutí
Podle toho, v jakém stylu jsme se snažili pokoj zařídit, budeme volit i obrazy na zdi. U moderního pojetí rozhodně nic nezkazíme například rodinnými fotografiemi. Nebo fotkami, které znázorňují zážitky z cest. U pokoje, který je zařízen více tradičně, se určitě budou více hodit klasické obrazy.
· Obrazy, které v sobě mají skrývat umění, jsou naprosto vděčným bytovým doplňkem.
· Je to totiž čistě pocitová záležitost.
· Prostě se může líbit jen vám a nikomu jinému.
Například zděděný obraz může vyvolávat nostalgické vzpomínky, kterých se rozhodně za žádnou cenu nechcete zbavit. Můžete tedy svou návštěvu (která právě oněměla nefalšovaným zděšením) s klidným úsměvem přesvědčit, že ty dva troubící jeleny si pamatujete z dob, kdy jste pobývali u babičky na prázdninách. Viseli tam už od nepaměti. Místní malíř byl navíc tak dobrým umělcem, že ta zvířata připomínají částečně i některé jiné obyvatele lesa.
· Prostě se nenechte přesvědčit, že to, co máte na zdi, je kýč.
o Možná, že ano.
o Ale co je komu do toho?